SK RG Prostějov

Ve spolupráci s redaktorem Markem Sonnevendem jsme připravili seriál článků o korfbalu jako sportu pro Prostějovským týden. První vyšel ve středečním (1.8.) vydání PVtýdne. Základem prvního článku je český překlad korfbalové brožury z marketingových materiálů IKF - Sport In The Mixed Zone. Aktualizováno: Článek je již i na stránkách Deníku!

Korfbal: jaký tento sport byl, je a bude

Jan Mynařík a Marek Sonnevend, Prostějov – Za necelé tři měsíce se v Brně uskuteční – premiérově v historii na území České republiky – mistrovství světa v korfbalu. Protože tento vrcholný podnik proběhne v jihomoravské metropoli ne tak daleko od Prostějova, jenž dlouhodobě patří k jedné z bašt tohoto sportu v ČR, rozhodli jsme se vám toto méně známé sportovní odvětví více přiblížit formou obsáhlého třídílného seriálu článků. První díl právě čtete, druhý vyjde za týden a třetí ve středu 15. srpna.

Rozměr navíc, který nemůže nabídnout žádný jiný sport

Vítá vás korfbal, jediný smíšený týmový sport na světě. Již od počátku se korfbalová družstva skládala rovnoměrně z hráčů obou pohlaví. Na všech úrovních, od nejlepších světových hráčů až po začínající děti je korfbal aktivitou, v níž hráči i hráčky bojují dohromady a jsou si plně rovni. Na hřišti jsou přitom přímými protivníky pouze zástupci stejného pohlaví a hra je nastavena tak, aby maximálně smazávala rozdíly ve výšce, rychlosti i síle, které by jinak činily smíšený sport založený na rovnosti nemožným. Takto naopak korfbal vytváří jedinečné sociální prostředí, jež žádný jiný sport nemůže nabídnout.

Soutěžení a spolupráce v rovných podmínkách

Korfbal je míčový sport hraný rukama. Naučit se jej zabere sice jen pár okamžiků, ale k dosažení dokonalosti je třeba celý život. Základním úkolem je prohodit míč obroučkou koše (nizozemsky „korf“), který stojí na 3,5 metru vysokém stojanu bez odrazové desky uvnitř hrací plochy, což umožňuje střelbu z jakéhokoliv úhlu. Korfbal staví na vzájemné spolupráci, proto je driblování a běhání s míčem jako tzv. sólo hra pravidly zakázáno. Hráči unikají obráncům pomocí přihrávek a rychlého pohybu. Tým tvoří osm členů – čtyři ženy a čtyři muži. Hráči plní buďto jen útočné, nebo jen obranné role. Po dvou vstřelených koších se útočníci a obránci vymění, čímž je kladen důraz na rozvoj všech dovedností. Každý hráč by měl být schopen bránit, útočit, střílet a podporovat své spoluhráče. Útočník těsně bráněný osobním protihráčem nemá dovoleno střílet, což jej nutí, aby si pohybem hledal volný prostor a střílel rychle, než k němu stihne obránce přistoupit. Přestože v korfbalu nevyhnutelně dochází mezi hráči k fyzickému kontaktu, je omezený: kontaktem s protihráčem nesmí být získána výhoda.

Povědomý původem, přesto unikátní

Zakladatel korfbalu Nico Broekhuijsen byl učitelem malých dětí v jedné z nejchudších částí Amsterdamu na počátku 20. století. Inspirován ranou verzí basketbalu, který viděl během letní školy tělesné výchovy ve Švédsku, vymyslel Broekhuijsen v roce 1903 korfbal. Na rozdíl od mnoha jiných týmových sportů vyvinutých pro školy s oddělenou výukou tělesné výchovy byla pravidla založena na geniálně jednoduchém začlenění chlapců a dívek do jediného kolektivu. Výzvou se stalo především zorganizování společné fyzické aktivity pro chlapce i dívky založené na vzájemné spolupráci a přitom podporující soutěživost. Korfbal byl řešením, které šlo zcela odlišnou cestou než mnohé ostatní, na první pohled podobné, ale nikoliv smíšené týmové sporty vytvořené pro školy ve stejném období a dodnes provozované po celém světě.

Společenské hodnoty se přiblížily korfbalu

V prvních desetiletích 20. století vzniklo mnoho korfbalových klubů a korfbal zapustil pevné kořeny v Nizozemsku a Belgii. V roce 1933 byla založena Mezinárodní korfbalová federace (IKF) jako nástupce Mezinárodní korfbalové kanceláře ustavené roku 1924 národními svazy Nizozemska a Belgie. Coby nový sport byl korfbal představen na olympijských hrách 1920 v Antverpách a 1928 v Amsterdamu, k jeho dalšímu intenzivnímu rozvoji pak dochází od pozdních sedmdesátých let, kdy se společenské hodnoty celosvětově přiblížily pokrokové a inovační povaze korfbalu. První světový šampionát se uskutečnil v roce 1978 a od roku 1987 se MS koná každé čtyři roky. Na programu Světových her je od roku 1985 a Mezinárodní olympijský výbor jej oficiálně uznal roku 1993. Kontinentální mistrovství se konají v Evropě, v Asii a v Oceánii každé čtyři roky. Původně se korfbal hrál na trávě pod širým nebem, dnes je možné jej provozovat i na mnoha jiných površích: na palubovce, na umělé trávě, na pláži a rekreačně dokonce i ve vodě. Na nejvyšší úrovni se ale přestěhoval téměř výhradně do sportovních hal.

Aktivní a rozšiřující se mezinárodní síť

Duch spolupráce rozhodující pro pravidla korfbalu je rovněž charakteristický pro mezinárodní řídící orgány tohoto sportu i pro širší celosvětovou korfbalovou komunitu. IKF sdružující v loňském roce 50 členských zemí z pěti kontinentů přitom aktivně podporuje import korfbalu do nových států při jakékoliv příležitosti. Ačkoliv je korfbal pevně zaveden v Evropě, a to obzvlášť v průkopnických zemích Nizozemsku a Belgii, vzkvétá také například v Taiwanu, Austrálii, Indii, Rusku, JAR USA a Číně. Rozšiřující se korfbalová síť je navíc aktivní v mezinárodních výměnných programech, školách tělesné výchovy a veřejných vzdělávacích institutech. Jako pokrokový a inovační sport ztělesňující principy rovnosti a spolupráce má korfbal nesmírný potenciál podporovat tvorbu nových vztahů, budování komunit a posilování organizací. Tedy kvalit, jež se IKF snaží využít při svých rozvojových činnostech. Poskytováním finanční, materiální a strukturální podpory přidruženým zemím usiluje o vytvoření stabilních lokálních organizací a tím umožňuje udržitelný rozvoj korfbalu v každé z nich.

Korfbal v České republice

Do tehdejšího Československa se korfbal dostal po kontaktu s představiteli IKF v roce 1987. Naší straně se dostalo podpory v podobě dodání prvních korfbalových košů, míčů, pravidel hry a propagačních materiálů. Během roku 1988 navštívili Prahu a Brno trenéři IKF, později se tamtéž ukázaly dva belgické týmy s předváděcími akcemi. V letech 1988 a 1989 pak byl korfbal aktivně propagován a předveden čtyřem stovkám kantorů v rámci Léta učitelů, začaly vznikat první kluby. Roku 1991 vznikl i Český korfbalový svaz (ČKS) coby součást ČSTV. Po celá devadesátá léta minulého století se korfbal v ČR úspěšně rozšiřoval a aktuálně existuje téměř třicet oddílů se základnou čítající přes dva tisíce členů.

Úspěchy na mezinárodní scéně

Česká republika patří od počátku třetího tisíciletí ke světové špičce. Z posledních velkých turnajů si většinou naše národní reprezentace přivezla bronz, když skončila za neporazitelnými suverény z Nizozemska a takřka věčně druhou Belgií. Podařilo se to na MS 2003, Světových hrách 2005 i na ME 2000 a 2006.
Největším úspěchem se stalo druhé místo na mistrovství Evropy 2002 ve Španělsku, kde český výběr dokázal poprvé v historii porazit Belgii a s Nizozemskem sehrát vyrovnaný finálový duel. Což byl obdivuhodný výkon vzhledem k tomu, že nizozemská základna čítá okolo 100 tisíc korfbalistů.
Mistři ČR jsou také pravidelnými účastníky finálového kola Europa Cupu, což je korfbalový pohár mistrů evropských zemí. Nejlepším umístěním je bronzový stupínek Kolína z roku 1997 a Českých Budějovic z letoška. Naše kluby navíc dominují soutěži Europa Shield, což je klání oddílů ze stříbrných a bronzových pozic nejvyšších lig evropských korfbalových B-států (tzn. bez Nizozemska a Belgie).