SK RG Prostějov

Jen, co ve čtvrtek večer dorazil domů ze Světových her v tchaj-wanském Kaoshiungu, tak se již chystal na kola do italských Alp, aby se co nejlépe připravil na nadcházející sezonu České korfbalové extraligy. Bylo tak opravdu jenom pár hodin na rozhovor. Světové hry a Martin Šnévajs - prostějovský reprezentant v korfbalu!

Právě jsi se s českou korfbalovou reprezentací vrátil z Tchaj-wanu ze Světových her. Co to vlastně jsou Světové hry?

Světové hry jsou taková olympiáda neolympijských sportů, kde se nacházelo asi čtyři tisíce sportovců v netradičních disciplínách 32 sportů, jak mohli všichni vidět ve sportovním zpravodajství České televize. Já osobně jsem se s národním týmem účastnil korfbalového turnaje, který se hrál v pěti dnech ve dvou skupinách, celkem tedy 8 týmů. My jsem byli ve skupině s Holandskem, Ruskem a Austrálií. Ve druhé skupině pak byl domácí Tchaj-wan, pak také Belgie, Portugalsko a Velká Británie.

Před turnajem jsi byl původně prvním náhradníkem, ale došlo ke zranění jednoho z nominovaných hráčů a ty jsi nakonec odcestoval. Jaké byly tvé pocity?

Ze začátku to bylo hodně nepříjemné, protože se zranil jeden z nejlepších hráčů, který se připravoval na Světové hry. Jedná se o Vlastu Krejčího a bylo to v průběhu úplně posledního tréninku na soustředění, které probíhalo týden před odletem. Přetrhla se mu Achillova šlacha, byla to hodně nepříjemná situace. Trenér ukázal na mě a po pár formálních zádrhelech souvisejících s pasem a fasováním jednotného oblečení české výpravy jsem mohl odcestovat na Světové hry.

Na samotném turnaji skončila česká reprezentace na pátém místě. Každý očekával bronz, ale o nepostoupení do bojů o medaile rozhodly zápasy v základní skupině, zejména pak s Ruskem. Jaká byla tvoje role v týmu a do jakých zápasů ve skupině jsi zasáhl?

Jelikož jsem byl jedna s posledních "akvizic" na turnaj, tak moje role byla náhradník a hráč, který se může dostat do nějakého závěru zápasu. V základní skupině jsem odehrál pouze závěr utkání s Nizozemském, něco málo přes deset minut. Užil jsem si atmosféru, kdy jsem hrál proti nejlepším hráčům holandské ligy, reprezentace a vlastně i nejlepším hráčům na světě. Celkově nemůžeme říct, že bychom byli horší než třeba Rusko, které nás porazilo v rozhodujícím zápase, ale spíše nám nevyšla taková týmová alchymie, kdy jsme se v prakticky vyhraném utkání, kde jsme vedli o pět košů, dostali pod tlak vlastní psychiky. Nezvládli jsme důležité pasáže, ruský tým toho bravurně využil a českou reprezentaci porazil. To znamenalo, že jdeme do skupiny o 5.-8. místo.

V této skupině o 5.-8. místo jste nejdříve nastoupili do rozřazovacího utkání proti Velké Británii. Tento zápas měl rozhodnout, jestli budete ve finálový den bojovat o páté nebo sedmé místo. Zápas jste zvládli, i když to bylo vítězství až na tzv. zlatý koš v prodloužení. Jaké byly při tomto veledůležitém utkání nálady a pocity v týmu?

Po zápase s Ruskem byla v kabině velká bouře, přišla kritika ze strany trenéra i jsme si to vyříkali hráči mezi sebou. Prostě bylo potřeba po neúspěchu vyčistit vzduch a k tomu docela dobře posloužil i meeting s Milanem Schwarzem, šéfem Komise pro Světové hry při Českém olympijském výboru, který pozval korfbalovou výpravu na přátelské posezení. Tam jsme si řekli věci, které se v zápase prostě nesmí dít. A potom v zápase s Británií nastoupil národní tým mnohem silnější po psychické stránce. Věděli jsme, že pokud potáhneme za jeden provaz, tak Brity musíme porazit. Utkání se vyvíjelo podobně jako s Ruskem, byli jsme lepší, byli jsme korfbalovější, měli jsme více šancí, ale bohužel na celém turnaji jsme trpěli tím, že jsme nedávali stoprocentní šance - dvojtakty, střely do tří metrů od koše, dokonce i nějaké penalty. Hladké vedení 6:2 v první poločase zvládl soupeř do přestávky stáhnout a myslím, že jsme šli do kabin zbytečně pod tlakem. My sami jsme připustili, že se ze zápasu stalo drama, ale naštěstí se neopakovalo to stejné z utkání s Ruskem. Tentokrát jsme to psychicky zvládli, udrželi nervy na uzdě. Dokázali jsme se opět zkoncentrovat na vlastní výkon a v prodloužení jsme byli psychicky silnější a Británii jsme porazili.

Po soupeři z Velké Británie jste nastupovali do utkání o páté místo proti v posledních letech tradičnímu soupeři z Portugalska. Zápas jste zvládli a opět na zlatý koš v prodloužení. Ty jsi šel do tohoto zápasu na posledních pár minut základní hrací doby a byl jsi nakonec jedním z klíčových hráčů utkání. O co šlo?

Tak neřekl bych přímo klíčovým hráčem zápasu, ale užil jsem si svou chvilku slávy v úplném závěru. Celý zápas byl hodně vyrovnaný, Portugalci jsou houževnatým týmem, který těží hlavně z výborné týmové soudržnosti a vynikajících děvčat. Utkání bylo opět velmi vyrovnané, my jsme zase nedali spoustu šancí a sami se obrali o lepší náskok v úvodu a možnost zlomit Portugalce psychicky. Pokud bychom na ně získali nějakých pět šest košů, tak je to zase naopak družstvo, které se rychle složí a rezignuje. To se nám nepodařilo a Portugalci těžili z výborné střelby dívek a zejména pak z vynikající formy střelkyně Ines Biocasové, která byla vyhlášena i nejlepší hráčkou Mistrovství světa v Brně v roce 2007. Utkání se ke konci nevyvíjelo pro náš tým příznivě, dostali jsem se do ztráty až tří košů na Portugalce. Naštěstí jsme jeden koš přidali a do poslední pětiminutovky vstupovali s mankem "jen" dva koše. V tu chvíli se naskytla i příležitost pro mě a já si tak mohl užít svou chvilku. Já jsem typologicky hráč rychlý, který se tlačí pod koš a je schopen si vynutit nějaký faul, případně penaltu. S těmito úkoly jsem šel na hřiště, abych tím tahem na koš donutil soupeře chybovat a připravil tak pozice pro svoje spoluhráče. Příchod na hřiště nebyl jednoduchý, měli jsme na zlomení Portugalců jen čtyři minuty a pořád to bylo 16:18 v náš neprospěch. Dvě minuty po mém příchodu se nám podařilo dát kontaktní koš z dálky. Pak přišla ta moje hvězdná chvilka, když jsem do posledního puntíku splnil úkol trenéra tlačit se pod koš a vybojovat penaltu.

Celá situace začala vpravo za košem, kde jsem dostal míč, a můj obránce, protože věděl, že jsem rychlý, si odstoupil. Psychicky to ale nevydržel, po mém naznačení střely udělal půlkrok ke mně, já jsem toho využil, nahrál na asistující Martinu Jindrovou a dal veškerou energii do svého pohybu vpřed. Naštěstí to vyšlo, dostal jsem nahrávku a můj obránce mě nestíhal a snažil se mě bránit ze strany, přičemž mě fauloval, a já tak vybojoval penaltu. Načež jsem si vychutnal bouřlivé ovace celé haly, šéfa výpravy a ostatních českých sportovců, kteří přišli fandit, a hlavně celé naší lavičky. Měl jsem z toho husí kůži, skoro slzy v očích a čekal jsem, jestli bude proměněna má vybojovaná penalta. Jirka Ježek ji naštěstí dal, a tím pádem jsme šli opět do prodloužení hraném na zlatý koš.

V prodloužení byla moje čtveřice hráčů v obraně a podařilo se nám ubránit asi minutový útok Portugalců, kteří v prodloužení dostali míč jako první. Ten jsme přehráli do útoku a poté první střelou Kuba Bláha rozhodl o pátém místě. Všichni se vrhli na hřiště a skákali jsme, vychutnali si blesky fotoaparátů, pětiminutové ovace a neskutečnou euforii spojenou se společným focením a podpisy. Úžasný pocit!

Takže se dá říct, že tvé zkušenosti z turnaje jsou pozitivní, přestože jsi toho jako náhradník tolik neodehrál. Jak se cítíš jako reprezentant České republiky? Jaké to je hrát v dresu národního týmu?

Pro každého sportovce je to velká čest být součástí národního týmu, reprezentovat Českou republiku a zazpívat si hymnu. Světové hry jsou navíc obzvláště výjimečnou událostí, která se uskuteční jednou za čtyři roky. Musím říct, že nejsem z klubu příliš zvyklý na to, abych seděl na lavičce a sledoval zápasy. V reprezentaci jsem ve svém věku 26-ti let nováčkem, zúčastnil jsem se teprve druhé reprezentační akce a prvního velkého turnaje. Měl jsem velké štěstí, že jsem se dostal do zápasu, kde jsem si užil ty veškeré kladné emoce a euforii, protože to jednou mojí "chvilkou" jsem pomohl týmu vybojovat páté místo.

Celkově bych turnaj ohodnotil velmi kladně a doufám, že mi nabyté zkušenosti pomohou v tom, abychom s naším klubem reprezentovali Prostějov a dostali se do vytouženého play-off České korfbalové extraligy.

Co Světové hry jako celek? Olympiádu jsi viděl v televizi, ostatně asi jako každý. Dají se Světové hry srovnávat? A jak nim přistoupili pořádající Tchaj-wanci?

Po této stránce to nemělo chybu. Na webu České televize je možné shlédnout reportáž ze zahájení na stadionu pro padesát tisíc lidí. Bylo to se vší parádou, nástupy všech zemí, několikahodinovým programem a ohňostrojem. Při příchodu na stadion jsme slyšeli a viděli velké ovace, každý se s námi fotil, chtěl si na nás "šáhnout", opravdu jsme se cítili jako sportovci na olympiádě. Po organizační stránce byly Světové hry pro sportovce super připravené, ať už se to týká jídla, ubytování, fyzioterapie a dopravy, kde jsme měli vlastní klimatizované autobusy, které jezdili na silnicích ve vyhrazených pruzích. Dostali jsem dokonce i přednabité SIM karty místního operátora, abychom mohli telefonovat domů i mezi sebou. Celkově se o nás starali velmi dobře.

Myslíš, že se korfbal dostane i na program Olympijských her?

To bude asi ještě delší cesta, protože je to netradiční sportovní hra, která ještě nemá takovou podporu ve světě, přestože se hraje téměř šedesáti zemích. Byl bych moc rád, kdybych se mohl jednou podívat na olympiádu, kde by byl korfbal, protože si myslím, že korfbal má velký potenciál a po sportovní i divácké stránce má co nabídnout.

Díky za rozhovor!