SK RG Prostějov

Jako člen výkonného výboru svazu jsem se v sobotu 2. února zúčastnil jednání s IKF v Apeldoornu. A protože jsem do Holandska jel už dřív dohromady s repre do 23 let, tak jsem měl trochu víc času a zajel se po domluvě s Marcelem podívat do Enschede. Je to opravdu dlouhý článek ;-) Fotky uvnitř!

Repre v průběhu celého svého soustředení i turnaje v Apeldoornu pobývala v Bennekomu, což je aktuální bydliště a korfbalové působiště Edy a Martiny Boumanových. Abych se dostal do Enschede, tak mě čekala poměrně dlouhá cesta. Marcel pracuje jako nějaký vrchní ajťák (to je náhodička ;-)) v Apeldoornu, takže mi slíbil, že mě odtud do Enschede vezme.

Do Ede, něco jako krajské město kilometr nebo dva od Bennekomu, mě hodil autem Roman Věžník. Mimochodem, vidět Romana lézt do jeho půjčeného miniauta tak trochu připomíná scénu Hightower versus auto z Policejní akademie :-D. Z Ede jsem užil bus, který mi pomohl se do necelých 50 kilometrů vzdáleného Apeldoornu přiblížit. Koho zajímá cena, tak to dělalo tři eura.

Počasí bylo značně nehezké a postupně se zhoršovalo, prostě nakonec v Apeldoornu ch*alo jako prase. Tam jsem měl na nádraží přestoupit do vlaku do nějaké okrajní části, což jsem nakonec taky zvládl. Vlak měl jet asi pět až sedm minut, takže žádná dálka ... o to víc překvapila cena lístku - dvě šedesát ;-) Zajímavé srovnání autobusu s vlakem.

Apeldoorn Osseveld, fotka z netu.

Na stanici Apeldoorn Osseveld, čti ósefelt, jak jsem byl asi po minutě neustálého vyslovování "oseveld" při snaze koupit lístek poučen, jsem pak vystoupil a čekal na vyzvednutí vrchním mužem DOS-WK. Ten se dostavil během asi pěti minut a že jdeme směr auto. Pak mě ani nějak zvlášť nepřekvapilo, když jsme nasedli do červené oktávky a vydali se na cestu do Enschede. Po cestě jsem pak ještě poznal, že záchody na benzínkách jsou nejspíš všude stejný ... no jo, studený počasí dělá svoje.

Cesta byla poměrně v pohodě, v Holandsku jsou dálnice pomalu do každé vesnice. Potkali jsme menší zácpu, která podle Marcela byla uplně v klidu, protože většinou to začíná o dva kilometry dřív, na to, že bylo čtvrtek pět odpoledne slušný. Trochu to připomínalo D1 odpoledne při výjezdu z Prahy.

Ještě jsme se stavili v jednom městě v obchodě s maskami, protože můj hostitel měl v plánu o víkendu navštívit karneval v Eindhovenu. Měl objednanej kostým kardinála přes internet, a protože neznal, kde ten obchod je, tak nás tam podle adresy zavedla dží-pí-eska ... jeho, ne moje ;-)

A pak už vzhůru do Enschede, kde mě čekal následující plán. Něco sníst, zajet se podívat na trénink, nebo spíš tréninkový zápas juniorů s třetím seniorským týmem, a nakonec společně vypít pivisko nebo dvě.

Nejdřív jsme ale zajeli pro jídlo .... čína ... a vyhodili moje věci u Marcela doma, kde jsem měl přespat. Tam jsme snědli večeři, Marcel pak vyrazil do Německa na večeři seniorských výběrů, tj. první a druhý tým, kde měl oznámit hráčům, že trenérům obou týmů klub prodlužuje smlouvu na příští sezonu. Sice jel do Německa, ale byl asi za půl hodiny zpátky, je to pár kiláků .... a prý je to moc fajn restaurace ... tomu se říká Schengen v praxi.

Mezitím jsem já čučel na DVDčko, které bylo dárkem, se zápasem DOS-WK vs Mid Fryslán z prosince. Když jsem u těch dárků, tak já jsem přivezl oficiální dvoj-DVD o Prostějovu, nějakou čokoládu a sedmičku domácí slivovice. Pro klub jsem pak dostal šálu DOS-WK, kterou v nejbližších dnech vyvěsím v šatně.

Poté, co se Marcel vrátil, jsme čekali na Toma, hráče DOS-WK 3, který nás měl hodit na ten trénink. Tom si to přifrčel až poté, co jsem stihli dodívat zbytek zápasu na difku a co se Marcel stihl pochlubit článkem o korfbalu v novinách. Ten článek měl ve volném překladu název "Korfbal není sport pro slečinky". V Holandsku totiž přes to, že je to jeden ze sportů s největší členskou základnou, není korfbal nějak extrémně populární mezi nekorfbalisty a panuje tak trochu představa, že korfbal hrají jenom holky. Výsledkem je, že korfbal hraje více holek než kluků. No a ten článek lákal právě ty kluky...... No ale Tom nás hodil na místo určení a stihl se zmínit, že i on se kdysi zúčastnil turnaje v Apeldoornu.

Hala Pathmoshal, dva roky stará fotka ze zápasu DOS-WK s Die Haghe.

Trénink, který je od devíti do desíti, byl v hale Pathmoshal, kde DOS-WK hrává svoje zápasy. DOS-WK i přes svoje stáří nemá vlastní halu, takže používá několik, asi pět, tělocvičen po celém městě. Než začal trénink, na který jsme šli, tak ješte trénovali "rekreanti" ... mezi kterými byla, jak jsem se později dozvěděl, i sedmdesátiletá paní. Junioři pak ze začátku trénovali pod Marcelovým vedením, je to jejich kouč, nedělali nic zvláštního, dokonce bych řekl, že naše dorostenecké tréninky mají lepší spád. Potom začal zápas a já litoval, že si nevzal věci, protože třetímu seniorskému týmu chyběl jeden kluk :-) .... a tak jsem aspoň otáčel ukazatel skóre a asi dvakrát pomohl rozhodnout spornou situaci. Zápas skončil po 40-ti minutách hry výsledkem 9:8 pro tu starší skvadru. Nebyl to žádný super korfbal, naše áčko by je smetlo bez problémů, béčko by si pořádně zahrálo a dorostenci jakbysmet.

No a šlo se na pivo. Prošli jsme několika chodbami a dorazili do baru přímo v hale s výhledem na palubovku. V baru jsme usedli ke skupince starších členů klubu, ve kterých jsem postupem času rozeznal účastníky tréninku rekreantů. Trochu jsme kecali a pilo se místní oblíbené pivo, značka Grolsh. Ve skupince byla také ona sedmdesátiletá paní, jménem Jannie, která byla stejně jako Marcel v devadesátém druhém v Prostějově, a mám od ní pozdravovat našeho dlouholetého předsedu Jirku Kremlu.

Fotka z internetu, foťák jsem s sebou nebral ;-)

Lidé postupně odpadali, až jsme zůstali já s Marcelem a Willy a jeho syn, který pro něj přijel. Ten nás pak hodil svým golfem do centra, kde jsme došli na jedno takové šikovné náměstí, které se svou koncentrací hospod dá velice jednoduše přirovat k proslulé Stodolní ulici v Ostravě. Tam jsme vlezli do jednoho příjemného baru a různě jsme kecali o klubech, sedmdesátiletých narozeninách holandské královny, korfbalu, ženských, rozdílech mezi ČR a Holandskem atd. Tam jsem se také mimochodem dozvěděl, že roční rozpočet našeho spřátelénoho klubu je necelého dva a půl milionu korun .... no, ještě máme co dohánět :-D

V té hospodě jsme asi po třech kouscích vzdali neustálé objednávání malých - objemem - holandských piv a objednali si takzvaný "pitcher", prostě džbán piva, ze kterého jsme si dolévali sami. Celkově se to proměnilo v pěkný večer, když jsem po zavření tohoto baru navštívili ještě jeden a ve dvě se pak vydali na cestu taxíkem k Marcelovu bytu. Musím říct, že už teď se mi Enschede moc líbilo.

"Ráno" jsem vstal, vypil železnou zásobu v podobě jednoho energy drinku, osprchoval se a posnídal. Marcel mě pak poprosil, že když už se to tak sešlo, jestli bych mu nepomohl přestěhovat ledničku po babičce. Spolu se zapůjčením vozíku za auto se to trochu protáhlo, když jsme nakonec z několika míst stěhovali dvě ledničky, jedno kolo a jednu postel včetně matrací. Tak aspoň jsem byl užitečný ;-)

Po vrácení vozíku jsme se jeli podívat na letní sídlo DOS-WK. Od dubna do října se tam neustále trénuje, hraje a pořádají různé akce v "kantýně", jak říkaji své společenské místnosti. Tu používají i průběžně v zimě.

Venku jsou kromě nějaké té trávy i dvě hriště s umělou trávou.

Třeba se někdy na něco podobného taky zmůžeme, bylo by to celkem fajn :-)

Vzhledem k tomu, že jsem si chtěl od holandérů koupit také ještě korfbalové Asicsy a míč Mikasa K5-FX, se kterým se hraje KorfbalLeague, tak jsme vyrazili do centra ... tentokrát ale na náměstí plné obchodů :-)

Zaparkovali jsme pod ním v obrovském podzemním parkovišti a šli do sportovního obchodu, který je zároveň i sponzorem DOS-WK. Boty jsem úspěšně koupil a když jsem se začal shánět po míči, tak mi bylo řečeno, že to nemusím a že jej dostanu jako osobní dárek, protože ho Marcel dostal k dalším objednaným osmi jako bonus (o který si řekl).

Po nákupech jsme sjeli do bytu pro moje věci a vzhůru na turnaj do Apeldoornu, kde mezitím stihla naše repre podlehnout těsně o jeden koš Belgii a jít tak do souboje o bronz proti Tchaj-wanu, který později po vyrovnané hře prohrála.

Marcelův známý a hodnotitel rozhodčích, který řekl, že kdybychom někdy chtěli, takže klidně přijede pískat do Čech, nám ještě udělal společnou fotku, a pak jsme se dali do řeči, co dál.

Členy DOS-WK jsem pozval na finále extraligy, které bude v Prostějově. My jsem také dostali pozvánku, abychom přijeli k nim. O formě a času se ještě dohodneme posléze, ale probírali jsme varianty jako soustředění áčka v Enschede nebo zájezd našich žáků atd.

Marcel odjel z Apeldoornu a tak skončila moje návštěva našeho partnerského klubu. Musím říct, že jsem nabit pozitivní energií a že se máme na co těšit, když to s DOS-WK alespoň trochu vyjde.

Všechny fotky lze nalézt tady!