SK RG Prostějov

Co tam furt dělá? Taková rekreace, to je hnus ... ale kdepak! Nezdá se to, ale rekonvalescence není žádná pohodička. Je to sice cesta k lepší zítřkům, ale zas tak úplně rovná není a i hrboly se najdou ... Musí se to ale brát pozitivně, protože všechno nakonec dobře dopadne ;-)

Každý všední den mám poměrně dost zaplněn lázeňskými procedurami, pravidelným stravováním a samozřejmě nezbytným odpočinkem ... v mém případě hlavně u notebooku a televize. Vezmu třeba, jak vypadal můj čtvrtek 19. března.

Začíná to na mě dost zprudka, tj. budíček 6:40, snídaně v 7, potom vzít prášky a nachystat se. V 8 inhalace Vincentky na 10 minut, potom má člověk vždycky těžký plíce, jak kdyby mu tam nalili litr vody. V 8:30 už potom uhličitá koupel na 15 minut, to člověk leží ve vaně po prsa, voda je plná bublinek, které hlavně ze začátku unikají. Když je člověk moc rozvíří a unikají, tak to dokáže být i docela dusivé, ale koupel je moc příjemná a uklidňující. Potom samozřejmě následuje také čtvrthodinový zábal, kdy člověk pěkně schne v teple pod dekou.

Pak na pokoj, převléct se a nachystat na tělocvik, který začíná v 10. Tam se nejdřív cvičí s metrovou tyčí, všechno pěkně s rozvahou, ale tělo to protáhne, což je až překvapivě příjemné. Pak i pár cviků na žíněnce, většinou opět protahovaní a hmitání, ale některé cviky jsou i jemně posilovací.

Potom opět převléct, protože v 11:15 už je oběd. Většinou ale zbyde i čas na to mrknout na net a vyřídit nějaké maily. Po obědě opět nezapomenout na medikaci a trochu si odpočinout. Já většinou sedím opět u kompu (kdo by to u mě čekal? ;-)), protože mi je příjemnější sedět než ležet, necítím tolik srdce jak tepe a tepe :-D

Ve 12:40 biolampa na jizvu, má to prý nějaké blahodárné účinky, ale moje jizva je prý dobrá, takže ji asi spíš opaluju :-) Samozřejmě, že člověk nesmí zapomenout mazat a mazat (mastí!), protože je jizva potom pružnější a nebolí tolik, když se třeba najím nebo protáhnu.

No a ve dvě končím většinou rotopedem, kde 10 minut šlapu. Jenže v pondělí mi to asi nějak neudělalo úplně dobře a v úterý jsem na tom kole měl prý zvýšený tep. Nakonec jsem se nechal vyšetřit a byla z toho fibrilace síní. No jo, při zátěži se přej levá komora nafoukne moc (je zvyklá makat) a rozhodí tim prý síně. Dostal jsem klid a už večer jsem cítil, že je to dobrý. Středeční ranní kontrola potvrdila pěkný sinusový rytmus srdce a dostal jsem povolení věnovat se opět procedurám s tím, že na kolo mám jít radši až ve čtvrtek.

Pro jistotu jsem dostal na několik budoucích tréninků na rotopedu zátěž 80W místo předchozích 100W. Doktorka mi totiž potvrdila, že to měřené kolo, co jsem jel jako první a měl potom ty problémy s arytmií, jsem odjel moc dobře, prý jako zdravý muž (ale předpokládám, že netrénovaný) ... dal jsem tehdy maximální výkon 200W.

No prostě na kole toho prý moc nenatrénuju, ale u mě spíš jde o to, aby si srdce zvykalo a zvykalo na to, že je vlastně jiné. Prý to bude celkově trvat zhruba tak rok. Kdo si počká, ten se dočká! Takže ty veškeré "úlety", které se svým srdcem zažívám, jsou vlastně jenom vymezováním hranic, aby vědělo, kam může a kam ne.

Každý druhý den ještě mívám odpoledne hodinu dýchání čistého kyslíku, tam si samozřejmě beru noťas a většinou to prokecám s někým na ICQ nebo psaním mailů.

Večeře je v pět, ve čtvrtek o půl páté kvůli tanečnímu večeru, který překvapivě nenavštěvuji :-)

Následný večer již potom je poměrně jasný, sprcha, televize (hokej nebo případně zprávy), trochu času na Skype a pak odpočinek u televize či počítače. Do postele většinou mířím mezi desátou a jedenáctou.

A nebo přijedou kamarádi na návštěvu a to se potom zasměju, vymluvím (hlasivky pořád ještě nejsou OK) a dobře pobavím. Díky za dobré přátele!

Víkendy jsou potom volnější, v sobotu jenom lázeň, zábal a kyslík. Neděle je úplně volná. Je čas na procházku, a proto vyrážím! ... a všechny moc zdravím!