SK RG Prostějov

V sobotu ráno byla ještě poslední uhličitá koupel a dneska odpoledne tradá domů. Těším se, vždyť jsem v Prostějově byl naposled 16. února ráno. I když trochu mi budou chybět i ty lázně, protože tenhle poslední týden jsem si vážně užil a konečně se i začínám cítit jako aspoň trochu normální člověk.

Celý týden od předchozího dílu mi bylo vážně fajn, k čemuž určitě přispělo i nádherné jarní počasí. Dá se říct, že slunko vskutku léčí ... minimálně náladu mi zvedlo o 100%. Navíc jsem díky tomu mohl víc vyrážet i na procházky a každý den jsem si trochu přidával a přidával, ať už v rychlosti chůze nebo náročnosti samotné trasy.

Také to byl první týden, kdy jsem nevynechal ze zdravotních důvodů žádnou jízdu na rotopedu. Sakra, co to je vlastně za "jízdu", když člověk nikam nedojede ;-) Po páteční poslední návštěvě monitorované ergonomie (to je ten rotoped) jsem si uvědomil, že mi to vlastně bude chybět.

A vskutku se mi fyzička trošku zlepšuje, seběhnu (no, neběžím, spíš klušu) schody, nahoru to beru po dvou a ani nejsem nijak zvlášť zadýchanej, když dojdu do druhého patra. Ve čtvrtek a pátek jsem na procházku bral dvoukilometrovou trasu s převýšením 70 metrů, je to pěkně do kopce. Ve čtvrtek jsem se po největším stoupání dostal na 96 tepů za minutu, v pátek jsem to vzal ještě svižněji a dostal se i na 116 ... a přežil jsem :-D V pátek jsem celou trasu zvládl za 24 minut a v pohodě. Samozřejmě mě napadlo, jak bych vás vyhnal na tenhle okruh během ;-)

V sobotu jsem potom měl ještě po obědě návštěvu, přijel za mnou bývalý kolega a spolustudent s přítelkyní. Bylo to takové turistické odpoledne, nejdřív jsme strávili prakticky téměř hodinu ve Zbrašovských aragonitových jeskyních, které jsou hned za lázeňským sanatoriem Bečva, ve kterém jsem ubytován. Jeskyně jsou to nezvyklé pro obvyklého návštěvníka např. Moravského krasu, výzdoba je chudší, přesto zajímavá. Výjimečnost jeskyní spočívá také v tom, že z velké části byly vytvořeny vyvěrající uhličitou kyselkou, což také způsobuje zamoření nižších pater jeskyní oxidem uhličitým.

Z jeskyní rovnou přes řeku a na protější kopec mrknout na Hranickou propast, která je nejhlubší propastí ve střední Evropě. Má nějakých 70 metrů seshora ke hladině jezírka na dně, tím to ale nekončí. Propast pokračuje pod vodou i dál, zatím největší naměřená hloubka (pomocí sondy) je 260 metrů, ale dna nebylo dosaženo. Odhady založené na chemickém složení vody ale ukazují, že by hloubka mohla dosahovat až 700-800 metrů, kde zřejmě končí vápencová vrstva.

A aby toho nebylo málo, tak znovu zpět přes údolí a Bečvu na protější kopec, kolem sanatoria Moravan a ještě víc do kopce, aby se člověk pokochal klidnou atmosférou samotné obce Teplice nad Bečvou. Neopomněli jsme se stavit v jedné restauraci ... takové věci člověk musí, když je v lázních :-D

Dneska už jenom napsat poslední díl šviháka ... aha, už to skoro mám ... a sbalit se. Odpoledne pro mě přijedou ... a to už jsem psal na začátku ;-)

A abych nezapomněl, měl jsem možnost se podívat na DVD ze zápasů venku s Děčínem, Kolínem a doma se Znojmem. Bral jsem to jako zkoušku, co moje srdce vydrží ... a vydrželo, i když jsem se rozčiloval a používal různá, často nepublikovatelná, zvolání. Ale byly tam i světlé chvilky ;-)

No každopádně z toho mám čtyři stránky poznámek (většinou výtek), víc jak polovinu tvoří poznatky o jednotlivých hráčích, potom něco o hře obou čtyřek a celá poslední strana nese jméno "celkově".

Takže se máte na co těšit a pokud nebudu mít problém s vycházkama na neschopnosti, tak od středy si už zase pošéfuju tréninky. Těším se na vás!