SK RG Prostějov

6. kolo ČDKL nás zavedlo do Bělé pod Bezdězem, kam jsme se vydali vlakem na velmi dobroružnou cestu - to ovšem ráno ještě nikdo netušil...

SK RG Prostějov - KC Slavia Havířov 9:18 (4:11)

Soupeř v plné síle v předchozím utkání bez problémů porazil domácí tým, který byl oslaben o jednoho hráče v poli. Dobře rozehraní začali havířovští i v našem vzájemném klání. V prvním poločase můžeme být spokojeni jen s plněním obranných pokynů, zatímco útočná fáze naší hry znatelně pokulhávala. Rozhodující okamžiky se udály do poloviny prvního poločasu, kdy šňůrou pěti košů soupeř odskočil na 2:7 a bezpečně tento náskok udržoval až do závěrečného hvizdu. Největší rozdíl byl hlavně v úspěšnosti střelby ze střední vzdálenosti, ze které jsme dostali přes polovinu košů, zatímco my dali pouze dva. Bylo jasně vidět, jaký pokrok Havířov udělal od začátku sezóny, a že si místo mezi první čtyřkou týmů zaslouží.

Sestava a koše: Komárek, Marek T. 2, Planičková 1, Zelinková 1 (31´ Rajsiglová) - Borsiczká 1, Drábková 1, Lužný (31´ Vejmola), Tichý 3

SK RG Prostějov - KC Bělá pod Bezdězem 24:12 (15:11)

Domácí od začátku postrádali jednoho hráče v sestavě, ale přesto v první půli statečně vzdorovali. Již po dvou minutách hry byl stav 3:3, kdy úspěšně skončily všechny útoky obou stran. Následně se nám podařilo odskočit na dvoubodový rozdíl, který jsme až v závěru první půle zvětšili na čtyři body. Bělá se prezentovala hlavně dobrou střelbou z dálky. V druhé půli musel po chvíli odstoupit druhý hráč Bělé a utkání jsme dohrávali proti šesti. V tomto složení už domácí nenalezli sílu na odpor a podařilo se jim vstřelit jen jeden koš. Bohužel naše útočná čtveřice, zahajující druhou půli, celých 13 minut ostřelovala koš ze všech stran, než se jí podařilo skórovat. Byl to opravdový ohňostroj marnosti - výjimkou nebyly útoky s deseti a více střelami, které sice vždy mířily na obroučku, ale od ní se odrazily mimo koš. O naší výhře nebylo však pochyb, i když jsme si mohli více navýšit skóre. Spokojení můžeme být s prací nestřílejícího hráče a s pohybem útočných trojic. Chyběla "jen" přesnost v zakončení.

Sestava a koše: Komárek (31´Vejmola 1), Marek T. 3, Planičková 3, Zelinková 3 - Borsiczká 4, Lužný 2, Rajsiglová 1 (31´ Drábková), Tichý 7

Všechna utkání bezproblémově odřídil pan Václav Kronus.

Očima trenéra:
Sice jsme potají doufali v plný bodový zisk, ale Havířov je lepší tým a po zásluze zvítězil. Největší rozdíly vidím ve větším tahu na míč a na koš, kde máme stále ještě mezery. Stejně tak je velmi nízká naše úspěšnost ve střelbě ze střední a větší vzdálenosti. Spokojený mohu být s obranou v obou utkáních, kdy jsme dělali minimum chyb a bylo vidět, že náš obranný pohyb dělal často soupeři potíže.

A teď malý dodatek o zpátečním putování...
Po druhém utkání (v 16:20) jsme provedli zrycyhlené převlečení bez sprchy a přesun indiánským během, abychom stihli vlak v 17:00. Při příchodu na nádraží nás zde přítomní havířovští informovali o dvacetiminutovém zpoždění vlaku...bohužel na nás neměli kontakt, aby nás ušetřili několikakilometrového výkonu. Nicméně, hláška "Ohlášená doba zpoždění se může změnit" opravdu nelhala. Poté, co po půl hodině přestali hlásit zpoždění našeho spoje, jsem ve zcela falešné domněnce myslel, že už přijede. Nepřijel...
Ve čtvrt na sedm nám začala být opravdu zima i přes družné kolečko a prozpěvování populárních písní "Už koluje fáma" a "Vašek". Pak někoho napadlo - tuším, že jsem to byl já - že využijeme osvědčenou praxi bezdomovců. Plechová nádoba byl na místě, zapalovače taky a za chvíli již praskal milosrdný oheň. Bylo to jako za časů jeskynních lidí, kdy se tlupa za soumraku krčila u plamenů a hřála ztuhlé údy. Na vyživování ohně padl celý trernérský sešit, ale nelitoval jsem. Havířovští co chvíli nosili chrastí a trojice Cabadaj, Mácha, Převrátil přinesla plné hrsti černého uhlí. Snad bude i video!
O půl sedmé přijelo vysvobození v podobě náhradní autobusové dopravy. Přesun do Bakova nad Jizerou a čekající vlaková souprava nám dala naději, že bychom se mohli dostat domů posledním spojem v 22:30. Ach, jaká bláhová myšlenka... Ve Velkém Oseku došlo k malému zdržení, kdy jsme museli přesednout na pantograf do Kolína. V tu chvíli již bylo jasné, že se z Olomouce vlastními silami nedostaneme, a tak jsme mobilizovali domácí řidiče limuzín.
Po příjezdu do Kolína (nikdy bych nevěřil, jak rád uvidím cedli se jménem tohoto města) jsme udělali nájezd na místní obchod PONT a zaplnili hladová břicha. Cesta do Olomouce proběhla bez problémů a zde nás již čekali Ondra, Dava a Miňa, kteří nás bezpečně dopravili domů - VELKÉ DÍKY, KLUCI!!
Já jen doufám, že nikdo neodnese toto nečekané zpestření cesty vážnější chorobou...