SK RG Prostějov

V tomto článku si sypu popel na hlavu já – David Konečný. Ale ti co mě znají, tak je článek asi moc nepřekvapí. Zklamal jsem v přípravě na premiéru našich žáků v domácím prostředí. Trošku mě snad omlouvají 2 fakty,a to, že se nehrálo tradičně v hale RG a ZŠ Prostějov, ale v hale základní školy v Kostelci na Hané, a že přes všechny peripetie a nedostatky na úvod, nakonec vše proběhlo hladce a bez problémů.

Tým žáků, jak většina snad ví, má 2 trenéry. Jeden je Gabča, alias Kadlecka, která má na starosti hlavně korfbalovou část tréninku, určování sestav a koučink. Navíc je takovou tou hodnější a pro děti přívětivější polovinou trenérského dua. Druhou osobou jsem já, který má raději organizační věci, statistiky, docházku, finance atd. A také jsem spíš ten hlídač a omezovač dětské rozpustilosti během tréninků, zápasů a cest. Ale jsem také notorický zapomnětlivec a ztráceč věcí. A nyní jsem navíc i velmi podcenil přípravu, protože jsem si nic nezapsal do telefonu jako upomínku. To na úvod, aby jste všichni věděli, za co nesu v našem trenérském tandemu pocit zodpovědnosti. Co se tedy před 2.kolem ligy žáků dělo?

Já a Gába jsme měli sraz 11:30 u haly RG a ZŠ, že naložíme koše. Byl jsem na místě o něco dřív, tak už jsem aktivně tahal to těžké zařízení, na (do) které(ho) pak střílíme. Když jsem se lopotil s podstavcem na schodech tělocvičny, tak do protisměru jde Gába s telefonem u ucha a místo pozdravu jen stručně prohodí:„Máš zápisy?“ Na to jsem měl jen jedinou odpověď:„Jee, nemám…“ Další otázka:“A rozpis zápasů?“ Moje stejná odpověď. Ten obličej, co udělala, bych vám nikomu nepřál. No ale tahal jsem dál a Gába utíkala domu k počítači a že vše vytiskne. Naštěstí bydlí blízko a než sem koše naložil, tak byla zpět i se zápisy a rozpisem utkání.

Nasedli jsme do auta a vyjeli směr Kostelec na Hané. Věřím, že většina z vás, co to teď čtou, zná Prostějov. A ti co jej neznají, tak ať si k dalšímu čtení vezmou mapu Prostějova. Ono totiž u hotelu Grand ke mně ten den Gába promluvila potřetí:“Naložil jsi balóny?“ V hlavě se mi točilo několik odpovědí, např. o míče se vždy starají holky a nebo vyloženě zalhat a říct, že mám. Ale nakonec jsem šel s pravdou ven a řekl:“Nemám“. No na adresu Gábi je nutné říct, že už neudělala ten otočený obličej, ale cuklo ji v koutku a zakroutila hlavou. Takže místo odbočení na Kosteleckou ulici jsem plynule pokračoval po ulici Vápenice, Újezd, Wolkerova zpět ke škole.

U školy jsem rychle vyběhl a naložil 4 míče (Miňo neboj, všechny jsme přivezli zpátky). Po nasednutí do auta už jsem opět vtipkoval, že už je to snad vše a že ať rychle Gába řekne, co ještě může chybět a že už určitě nic. Takže jsme opět vyjeli směr Kostelec na Hané. To už Gába mluvila se mnou plynule, i vtip padl, ale na stopce ulice Tylova a Wolkerova následovala opět zdrcující otázka: „Máme dresy?“ Pozitivní bylo, že už se neptala ve druhé osobě – máš dresy? Moji odpověď už jistě znáte, takže tentokrát byla okružní jízda po Prostějově omezena jen na Wolkerovu ulici. Na jejím konci jsme se objevili ten den již potřetí u školy. Tentokrát se už Gába jen smála, pochopila, že co nemám zapsané, tak to neudělám a šla se mnou do šatny. Tam vzala dresy a pečlivě jsme se rozhlíželi, zda něco ještě nepotřebujeme.

Naštěstí tímto veškeré zapomínání skončilo a do Kostelce jsme dorazili přesně v minutu srazu, a to 12:15. Takže se vlastně nic nestalo a vše bylo jen malé cvičení kolem poledne. Pro mě z toho plyne ponaučení, že i na domácí zápasy je nutné se pečlivě připravit a vše si zapsat do mobilu jako upomínku. S pozdravem a otázkou, kdo to vlastně slaví v sobotu narozeniny (musím si to uložit do mobilu), se na vás těší Dava.