SK RG Prostějov

V sobotu 8.3.2008 se v Moravské Třebové uskutečnilo poslední, sedmé, kolo základní skupiny B ligy starších žáků. Mimo nás a domácích se tradičně turnaje zúčastnili i hráči Náchoda a Šenova. Náš oddíl reprezentovaly tyto děti: Verča Rajsiglová, Gabča Juríková, Niki Ambrosová, Deniska Šnajdrová, Pavlínka Křížková, Terezka Štefková, Martin Sochor, Martin Zverec, Pepa Kaláb, Tomáš Marek, David Lošťák, Kuba Chmelař. Fotky!

Celý turnaj se dá opravdu charakterizovat slovy „to nejlepší nakonec“. Poslední zápas byl zatím pro nás opravdu vrcholem v sezóně. K tomu ale podrobněji až později. Odjezd byl naplánovaný na 6:30 z hlavního nádraží v Prostějově. Na nádraží se sešlo 6 kluků, 6 holek a dva trenéři, takže úplně ideální sestava. Nikdo na nic nezapomněl, nikdo nic neztratil a cesta probíhala naprosto podle plánu. Dokonce i největší „buřiči“ a „čiperové“ týmu byli během cesty hodní jak beránci.

1. zápas: Prostějov – Moravská Třebová 2:13 (2:6)

Tento zápas neprozrazoval nic o tom, že by měly být následující dva zápasy nějak odlišné oproti předešlým zápasům sezóny. Sice jsme se ujali vedení ve 3.minutě střelou Martina Zverce, ale pak už převážně na hřišti vládl favorit skupiny a v klidném tempu navyšoval náskok. My jsme se ani příliš nestavěli soupeři na odpor, děti se málo a pomalu pohybovaly, a to jak v obraně, tak i v útoku. Světlejším okamžikem byl náš druhý koš vstřelený Pepou Kalábem, který ovšem nic neřešil. Druhý poločas už bych nazval jen „pochodovým cvičením“ z naší strany a zápas se v klidném tempu dohrával.

2. zápas: Prostějov – Náchod 1:11 (1:7)

V tomto zápase se konečně objevily velmi pozitivní prvky. I když výsledek vypadá velmi krutě, tak naše děti odehrály vyrovnaný zápas, jen nedokázaly využít své šance, kdežto soupeř byl velmi efektivní. Jediný náš koš vstřelil David Lošťák. Ale důležitý nebyl výsledek, ale způsob hry a chování našich dětí na hřišti. Klesl počet ztracených míčů, dokonce jsme během zápasu sami dokázali několik míčů získat a zatlačit soupeře do defenzívy. Děti se na hřišti sami hecovaly, mluvily na sebe, při střídání stran si plácly rukama na povzbuzení. Dokonce dokázaly zahrát i kombinace, které jsou typické pro korfbal (čtyři přihrávky dokola, pak přihrávka na asistenta, přitom postavily doskok, atd.). Velmi se zlepšil pohyb hráčů po hřišti bez míče, dokázali jsme během útoku i 3x doskočit naše střely v útoku. Obrovským důkazem zapálení dětí do hry je například pláč našeho benjamínka – Terezky Štefkové – které se slzami na tváři přišlo líto, že dostala 2 koše a že ta její hráčka je moc vysoká a že jí nestačí. Ta její protihráčka byla totiž asi o 50cm vyšší a o 4 roky starší, takže se na Terezku nikdo nemůže zlobit, že dostala 2 koše, ale ona je nechtěla dostat!:-) Vůbec celý tento zápas byl jen předzvěstí posledního utkání se Šenovem.

3. zápas: Prostějov – Šenov 5:9 (3:0)

Vyhráli jsme 1.poločas!!! Vedli jsme 3:0!!! První koš vstřelil ve 2.minutě Tomáš Marek střelou z dálky. Asi v 15.minutě hry ten stejný hráč přidal druhý koš po krásném úniku na dvojtakt a po jeho bezchybném zakončení. Mimochodem šlo o první provedený klasický dvojtakt některého z našich žáků v sezóně. Krátce po změně stran přidal Martin Zverec 3.koš a poločas jsme tedy vyhráli 3:0!!! Děti hrály jak „o život“. Byly všude rychlejší, přihrávky byly přesné a prudké, dokázaly bojovat i se staršími a vyššími protihráči, ale co je nejdůležitější, využívaly šance. Vrcholem bylo i náhlé zaujetí pro tento zápas ze strany nezávislých diváků z Náchoda a Moravské Třebové. Všichni nevěřícně sledovali statečný a velmi dobrý boj našich dětí a těšili se na překvapení. Do druhého poločasu Šenov výrazně změnil sestavu a poslal do hry své 2 nejlepší holky (zkušeností, věkem i výškou zatím výrazně předčí naše děvčata). Díky tomuto střídání se změnil obraz hry. Zápas se herně vyrovnal, ale naše děti se nevzdávaly ani po snížení Šenova na 3:1, neb hned po tomto koši završil Tomáš Marek svůj hattrick v zápase proměněnou penaltou na 4:1. Děti bojovaly, dřely a makaly dál, ale v půlce druhého poločasu jim přece jen začaly ubývat síly a zkušenější hráči Šenova zápas otočily na konečných 5:9. Ještě je nutné doplnit, že náš pátý koš přidal Martin Zverec.

V posledním zápase se ukázal potenciál našich žáků a u všech bylo vidět, že si sáhli až na „dno“. Propocené dresy toho byly důkazem. Děti si také mohly ověřit, že pokud se soupeře nezaleknou a budou makat na hranici svých možností, tak můžou hrát s kýmkoli. Také se mohly přesvědčit, že bez dřiny se dobrého výsledku nedosáhne. Rozhodně svým předvedeným výkonem udělaly nám trenérům ohromnou radost, a abych byl upřímný, tak jsem tak rychlý pokrok ani nečekal. Všichni zúčastnění mají moji obrovskou pochvalu. Nezbývá než dál makat a příští sezónu konečně urvat i nějaké ty bodíky a případně za dva roky i celou soutěž vyhrát. A myslím, že pokud budou děti na sobě dál pracovat, tak to není nesplnitelný cíl.

Nechtěl bych, aby tento článek vyzněl jen jako soupis obecných frází chvály, protože tomu tak není. Snad Vás čtenáře přesvědčí o výjimečnosti tohoto turnaje toto moje upřímné tvrzení. Během zápasu se Šenovem mi totiž „běhal mráz po zádech“, cítil jsem obrovskou pýchu, sílu a radost z toho, že jsem trenér těchto hráčů. Byl to nádherný pocit a bylo cítit, že stejné nadšení prožíváme všichni. Při cestě zpět autobusem jsme se fotili a i z těchto fotek je vidět obrovská radost nás všech.

Všechny fotky! ... a je jich hodně.