SK RG Prostějov

Nejásejte předčasně, nejde o výsledky seniorského A-týmu, nýbrž o výsledky našich mladších žáků z přátelských utkání, které se uskutečnily v sobotu 15.3.2008 v hale VUT Brno. A proč bahnité cestě? O tom až dále v článku. Čtěte, snad nebudete litovat – minimálně se dovíte užitečné informace ze života divočáků. Ale už teď můžu napsat: „Kéž by tyto výsledky byly předzvěstí blížícího se extraligového klání koncem března právě mezi Prostějovem a Brnem“. Fotky!

Od začátku sezóny jsme v kontaktu s trenéry mladších žáků brněnského klubu a po úspěšném prvním přátelském měření sil dětí této věkové kategorie z listopadu 2007 jsme se domluvili na druhém dvojutkání na sobotu 15.3.2008, a to opět v Brně. Tentokrát jsme do Brna cestovali v hojném počtu a v silné sestavě, ve které chyběla citelně snad jen Pavlínka Křížková, která už pravidelně hraje i za starší žáky. Jinak v 7:15 se na hlavním vlakovém nádraží sešli tito korfbalisté: Terezka Štefková, Verča Rajsiglová, Gábinka Francová, Deniska Šnajdrová, Lucka Soldánová, Pavlínka Nesvadbíková, Kuba Chmelař, David Rieger, Peťa Galíček, Peťa Kuklínek a Dominik Fica. Tedy 11 dětí a k nim dva trenéři, dětmi zvaní Gabča a Dejf.

Do Brna jsme tedy jeli vlakem. Byl krásný slunný den, všude sucho a čisto. Vlak byl standardního provedení – tedy měl kola, střechu, zavíratelná okna i dveře, byl poměrně čistý s klasickými kupé. Po příjezdu na hlavní nádraží v Brně jsme cestovali ještě 20 minut naprosto novou a čistou „šalinou“ co nejblíže hale, ale přesto nás čekalo ještě asi 15 osudových minut cesty pěšky k hale. K té jsme totiž nakonec přišli jak prasata! Tato cesta se totiž stala málem osudnou pro 9 párů celkem čistých bot devíti účastníků akce – tedy mě a osmi dětí. Hala se totiž nachází v rozestavěném areálu VUT Brno a o bahnité úseky není nouze. Samozřejmě existují i zpevněné cesty, po kterých šly zbývající 3 děti a Gába, ale když si člověk chce zkrátit cestu, tak se vydá i přes místa, která na první pohled vypadají schůdně. Omyl – naše zkratka zavinila, že nás devět lenochů mělo na nohách neuvěřitelné baldy bláta. Opravdu, když jsme se dostali opět na zpevněnou cestu a otírali si obuv, tak po nás zůstalo bahna, jak po útoku divočáků na žaludy a bukvice zahrabané v lesním jehličí a blátě (viz některá přiložená fota – samozřejmě dětí, né divočáků). „Nejkrásnější“ bylo slyšet děti, jak na mě křičí tonouc v bachně: „Dejve, mně těžknou nohy a nemůžu jít“. Asi je také jasné, že se naše boty jen tak třením o chodník, silnici a trávu hned tak neočistily. Čímž je také jasné, že nás nepustili panové na vrátnici ani za první dveře nové haly a museli jsme se zout ještě venku. Asi také nemusím připomínat, že Gába opět nevěděla, zda se má smát nebo nadávat a nevěřila tomu, že zkratku přes bahno jsem nařídil já. Její rozpoložení vystihuje tato její strohá věta: „To je zas ostuda!“

V hale už šlo vše čistě podle plánu, děti se převlékly, rozcvičily a nastoupily – mnohé z nich do svého prvního zápasu v kariéře. První zápas se hrál 2x15 minut a strany se točily vždy po uplynutí 7,5 minuty, tedy jedenkrát za poločas. Druhý zápas se hrál 2x20 minut a strany se točily po uplynutí 5 minut tak, aby si děti stejnoměrně zahrály jak v útoku, tak i v obraně. Oba zápasy jsme jasně dominovali a vyhráli zaslouženě 8:0(0:0) a 10:1(6:0). Naše děti se lépe pohybovaly, lépe si nahrávaly, lépe zakončovaly. Obrana z naší strany byla nekompromisní a jediné dva taktické pokyny, které děti před zápasy dostaly – a to střílet, když jsi volný a přihrávat si nakrátko a přesně – plnily skoro do puntíku. Jen v prvním poločase prvního zápasu jsme nedokázali využít jasné šance, ale druhý poločas byl střeleckou exhibicí, a to především Peti Galíčka. Soupeř nám dal jediný koš ve druhém zápase z penalty. Našimi střelci v dvojzápase byli Peťa Galíček a Kuba Chmelař – oba po 7 koších, Verča Rajsiglová (3 koše – tím se Verča jako druhá zapsala, za zmiňovanou Pavlínku Křížkovou, mezi žačky, které daly v sezóně koš) a David Rieger dal jeden koš. Mimo historický mezník, že další žačka dala koš v zápase, se objevily ještě další dva. Za prvé jsme proměnili 2 penalty (Kuba a Verča) a za druhé dal Peťa Galíček v prvním zápase 5 košů! Takže opět po týdnu můžeme být spokojeni s hrou našich nejmladších a těšit se na jejich další sportovní růst. A doufám, že se naplní to, co říká Gába: „Já z nich chci vychovat nejlepší hráče v republice“. Ta šance tu je, neb jsou to talentované děti, ale musí vydržet makat a bavit se hrou dál.

A ještě malý návrat ke kauze bahno na botách. V přestávce mezi zápasy jsem si u správce haly půjčil kýbl s vodou a hadru a takto vybaven jsem před halou očistil všechny zašpiněné boty – tedy jen našich dětí. Chci zdůraznit, že takto čisté boty děti neměly ani před odjezdem na zápasy a věřím, že si doma vysloužily od rodičů nejen pochvalu za výsledek, ale i za krásně čisté boty.