SK RG Prostějov

V sobotu 17.10.2009 cestoval náš B-tým na horkou půdu bývalého extraligového týmu Moravské Třebové. Pro soupeře mluvily nejen zkušenosti, ale i netypické rozměry jejich haly, na které nejsou hostující týmy vůbec zvyklé. Přesto náš tým nezklamal - tři ze čtyř poločasů jsme se soupeřem odehráli naprosto vyrovnanou partii a nakonec jsme téměř sahali ve druhém utkání i po letošních prvních bodech. Fotky!

Sraz jsme měli ve 12:30 na parkovišti u školy. Sešlo se nás tam 13 – Anička, Gába (ta se se svojí novou image velmi přiblížila podobě na fotce z registračního průkazu ještě ze svých žákovských let – ovšem pozor, ne u každého z nás by to byl krok správným směrem, neřku-li u někoho i krok naprosto nemožným směrem), Janča M., Katka, Sekva, Brašule, Honza, Marťa J., Miňa, Muša, Ondra, Šuk a já. Šuk tam byl ale jen jako osoba nám blízká, která nás pozdravila ze dveří tělocvičny, ve které ten den hrál volejbal.

Počasí nám příliš nepřálo – teplota vzduchu byla těsně nad nulou, moje teplota byla těsně nad 37, místy jsme projížděli přeháňkami a ve vyšších polohách se objevil i sníh. Ovšem ani tyto překážky a ani skutečnost, že každá skupina dorazila do Třebové v jinou dobu a snad i z jiného směru, nám nezabránila v tom, aby jsme se u místní haly potkali ve stejnou dobu! Náhoda? Nikoli! Bylo to jen znamení a předzvěst našeho dnešního týmového výkonu!

1. zápas
Moravská Třebová – Prostějov „B“ 17:9 (13:4)
Trošku tvrdé reality a slov na úvod. Do tohoto zápasu jsme vstoupili jako klasické Béčko. Byli jsme nekoncetrovaní, nesebevědomí, bez zápalu a bojovnosti, naprosto odevzdaní v obraně a s mizernou úspěšností střelby v útoku. Soupeř naopak přesně střílel – nutno podotknout, že jsme mu to hodně usnadňovali naší „zbabělou“ obranou. Výsledkem byl katastrofální poločas 13:4! A tady končí kritika a začíná pochvala, neb je opravdu na místě. Ve druhém poločase se karta naprosto obrátila. Po prvním našem povedeném útoku se zvedlo sebevědomí prostějovských hráčů. Zjistili jsme, že se s domácím týmem dá hrát vyrovnaně. Začali jsme lépe pracovat na doskoku, zvýšili jsme i bojovnost o míč. Efektivita střelby se samozřejmě jak zázrakem nezvedla, ale když jsme začali hrát lépe v obraně, tak se i soupeř ve své úspěšnosti střelby zastavil a hra se vyrovnala. Výsledkem bylo naše poločasové vítězství 5:4, což sice na korigování celkového skóre nestačilo, ale bylo to impulzem pro druhé utkání.
Sestava a koše: Malanová (30. Kadlecová), Rozkošná – 1, Sequensová, Zelinková – 2, Mynařík (30. Bednář – 2), Mucha (30. Jareš), Tichý – 4, Uherka Z.

2. zápas
Moravská Třebová – Prostějov „B“ 10:9 (5:5)
„Ježišmarija, co to tam s něma hrajou?!“ Toto jsou slova našeho soupeře na hřišti, která jsem zaslechl až na naší střídačce, když po třech minutách hry sledovali moravskotřebovští naši útočnou hru. Abych to lépe vysvětlil, tak buď šlo o slova kritiky na stranu spoluhráčů v obraně z Moravské Třebové a nebo o slova chvály pro náš tým a jejich útok. Opravdu jsme začali tak, jak jsme skončili v prvním zápase a dostali se do vedení 3:1, pak až 5:2! Do poločasu soupeř srovnal na 5:5 – ale všichni jsme tušili, že teď by to šlo. Bohužel nám utekl úvod druhého poločasu, kdy se soupeř třikrát trefil z dálky a odskočil na 5:8. Ale tyto tři koše hráče nepoložily a i my jsme předvedli šňůru tří košů a deset minut před koncem bylo opět srovnáno. V dalším průběhu hry beru vinu na sebe, neb místo toho, abychom po srovnání udrželi soupeře dále na uzdě v obraně, tak jsem se jako trenér soustředil jen na útok. Výsledkem byly celkem laciné dva koše ve prospěch Třebové. Pak už opravdu nezbývalo než jen útočit – šance jsme měli (dvě neproměněné penalty mluví za vše), ale víc než jednoho koše jsme se už nedočkali. Konečné skóre bylo 10:9 pro Třebovou.
Sestava a koše: Malanová (30. Sequensová), Kadlecová - 2, Rozkošná - 1, Zelinková - 2, Bednář - 2, Mynařík, Mucha - 1, Uherka Z. (30. Jareš - 1)

Nálada po zápasech byla i přes dvě prohry výborná a cítil jsem, že si to dnes všichni užili. Hráli jste dobře a ode mě jako trenéra máte pochvalu. I já osobně jsem měl konečně pocit, že jsem nějak našemu rezervnímu týmu prospěšný. První kolo bylo pro mě jako kouče B-týmu spíše vnitřním bojem. Měl jsem problém najít cestu, jak k vedení zápasů B-týmu přistoupit. Ve své povaze a ze své pozice kouče chci vyhrávat, ale také se musím srovnat s filosofií B-týmu – tedy zápasy si užít. Nyní věřím, že oba přístupy se dají skloubit a jeden přístup může podpořit druhý. Tedy nastoupit s vírou ve vítězství, plus nenastoupit laxně a odevzdaně (moje vize), ale zároveň nebýt stresovaný z toho, jak bude hra vypadat a jak budeme hrát (filosofie B-týmu si zápasy užít). Hrát a vyhrát, ovšem ne za každou cenu, ale vždy s úsměvem na líci:-). Zde mám přání: „Půjde nám to o to lépe, o co více se budeme co nejpravidelněji scházet v co největším počtu na trénincích. Za mě, a snad i za Brašuleho (kapitána a manažera týmu), díky za splnění tohoto přání!“

Domů jsme snad dorazili všichni dobře a já doufám, že naše skupina A byla v Prostějově první. Jako druhého v cíli předpokládám Marťu Mušu a jeho skupinu C. Poslední bylo v Prostějově pravděpodobně Béčko – ovšem ne kvůli řidiči, ale kvůli zdržení se této skupiny na návštěvě Sekviných prarodičů v Moravské Třebové. Nutné je na závěr dodat, že Brašule byl kapitánem týmu v obou zápasech a vzhledem k tomu, že zápasy nebyly vůbec špatné, tak bych mu tuto funkci ponechal i v dalším kole - co vy na to?:-)

Fotogalerie!