SK RG Prostějov

Ačkoliv nebyl tento víkend pro naše týmy příliš šťastný, přece jen se stalo něco úžasného a málokdo by tomu ještě v září věřil – minižáčci v neděli odehráli své první dva zápasy! Nepodařilo se nám sice zvítězit, děti však podaly vynikající výkony, za které se vůbec nemusí stydět. Ba naopak zaslouží velikou pochvalu. Ale všechno pěkně od začátku! Fotky!

Sraz byl naplánovaný na 6:30 u školy. Bohužel ještě předtím přišla omluvná SMS od Alenky Košťálové, která dostala přes noc horečku, a trenéři se začali obávat, od koho přijde další. Naštěstí byla první a poslední. Při příchodu trenérů na místě srazu již čekal Tadeášek Trunda, vzápětí přibyla Kristýnka Vlachová a Lukáškem Wolkerem. Zanedlouho se ze tmy vynořila malá postavička, ve které jsme poznali Kačenku Veselou. Zbývalo tak počkat na Deniska Sitára a mohli jsme vyrazit na nádraží. Uběhlo však pět minut a Denisek stále nikde. Nezbylo nic jiného, než vzbudit maminku a zjistit, kde je nejmenší člen naší výpravy. Naštěstí jen spletl čas srazu a dojel nás s tetou v autě.

Na nádraží už nás čekal zbytek výpravy – Magdalenka Májková s maminkou, Tadeášek Spáčil, Tomášek Buriánek, Kubík Godla, Marťa Dušek, Pepík Valenta s maminkou, Áďa Černoch s maminkou, Kubík Klučka s maminkou, Honzík Cásek s maminkou a Kubík Podhorný s maminkou, tatínkem a malou sestřičkou. Celkem se nás na cestu vydalo (doufám, že počítám správně:-) ) dvacet pět!

Cesta utekla docela rychle, děti dokázali zabavit sebe i trenéry – trenérka stavěla papírová autíčka s Deniskem a Kubíkem, trenér pro změnu luštil křížovky s Kačenkou a Kristýnkou. Do Kutné Hory jsme dorazili asi 10.15 a vydali jsme se na dlouho cestu pěšky, vstříc našemu prvnímu zápasu:-). Po cestě nás ještě Kačenka trochu vyděsila, když zjistila, že nemá v čem hrát, protože v kozačkách to nepůjde a boty na zápas zůstaly doma na botníku:-). Naštěstí se vždy našel někdo, kdo jí boty na hru půjčil. Navíc se vyřešila záhada, jak se jí vše mohlo vejít do tak malinkatých batůžků;-).

Jako první byl na programu zápas Kutné Hory proti Náchodu, jelikož však Náchod přijel jen v pěti a Kutná Hora byla doma jen v sedmi, zahráli si i naše děti, konkrétně Kubík, Denisek, Tadeášek, Lukášek a Áďa. Byla to pro ně malá rozcvička.

Do prvního našeho zápasu, ve kterém nám byl soupeřem Náchod, jsme nastoupili trošku rozpačitě, avšak po doplnění instrukcí od trenérů, jak a koho správně bránit, a zlepšením pohybu už hra začala vypadat velice dobře. Aby si všichni co nejvíc zahráli a nikdo nemrzl na lavičce, střídali jsme pravidelně dva hráče asi po 5 minutách. Zápas sice skončil 8:3 v náš neprospěch, avšak děti bojovali od začátku až do konce. Jako rozená střelkyně se projevila Kačenka, která dala hned dva koše. Všichni však stříleli velice dobře a je jen otázka času, kdy budou koše dávat úplně všichni. Jen chci připomenout, že není důležité jen koš dát, ale i na koš nahrát nebo dobře bránit svého protihráče.

Druhý náš zápas měl být těžší, jelikož Kutná Hora v prvním zápase vyhrála nad Náchodem 12:3 a tak se očekávalo, že nás nebude favorit šetřit a nastřílí nám ještě více košů jako Náchodu. Děti dostaly naše rady a hlavně úkoly. Hlavním úkolem bylo dobře bránit svého protihráče a snažit se být mu pořád nablízku:-) (menší obdoba úkolů od holandského trenéra Hennieho, který by měl z této obrany našich dětí asi velkou radost).

Fantastické plnění našich rad neslo svoje ovoce a myslím, že i rodiče našich dětí, kteří se nám starali o omrzliny střídajících hráčů, byli hooooooodně překvapeni. Dlouho jsme drželi stav utkání 0:2, což je po 3 měsících tréninku proti takovému soupeři skoro pohádka. Zápas nakonec skončil 1:4, když ze spoustu šancí opět úspěšně zakončila naděje ve vypůjčených teniskách Kačenka.
Po pochvale a společném pokřiku jsme se rychle oblékli a vydali se na nádraží. Zakoupení místenek se ukázalo jako výborný tah a tak si naše unavená tělíčka mohla odpočinout v sedě, i když určitě tušíte, že naši minižáčci vsedě moc dlouho nevydrželi.

Slovní fotbal, hádání osob, hádání věcí, překračování lidí na chodbě, okopávání spolucestujících, honičky, vtipy a hlavně žádný spánek:-)…. To je jen malý výčet, toho co vše se dá s dětmi zažít, a přesto, že jsme se já a Anet po prohraném zápase s Kolínem někdy přistihli ještě smutní, naše děti nás nabíjely svou energii a celý víkend pro nás tak končil s dobrým pocitem z Vás, minižáčci.
Na nádraží před rodiči ještě společný pokřik: „Prostějáci to jsou draci“, a pak už domů na večeři a zasloužený odpočinek.

Myslíme si, že se náš 1. korfbalový turnaj vydařil a výsledky jsou velkým příslibem do dalších kol. Děkujeme rodičům za pomoc a za svěření malých nadějí našeho klubu.
Děti, jen tak dále a uvidíte, že společně ještě dokážeme velké věci.